Práce může odkazovat na paměť a zapomínání určitých okamžiků a jejich následné zkreslování. Každou vzpomínku, kterou máme a neseme v hlavě, si můžeme interpretovat v různých podobách. Když například jednu událost zažije několik lidí, každý si ji může pamatovat jinak nebo ji odlišně prezentovat – pokud se tito jedinci sejdou a vypráví si o dané události, kterou spolu zažili, každý může příběh vyprávět jinak a pamatovat si zcela odlišné detaily. Může nastat malý problém v podobě zkreslených až falešných vzpomínek. Člověk je naprosto zajímavá bytost a jeho paměť je naprosto neskutečný systém, který nás po mnoha tisíce let nepřestává fascinovat. Tato práce sice konkrétně nevyobrazuje lidskou paměť a její fungování, ale skrz pohled autorky nám dává možnost nahlédnout do její mysli a díky fotografiím můžeme vidět, co fotografku zajímá, jak přemýšlí, dívá se na svět a jak samotné události propojuje s lidskostí a našim bytím. Fotoaparát používám jako zachycení mých vzpomínek.

Gabriela Homolová (*2001) vystudovala bakalářský programna Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara, Západočeské univerzity v Plzni v ateliéru Užité fotografie pod vedením Štěpána Grygara. Nyní studuje magisterský program také na FDULS ZČU v ateliéru Fotografie
pod vedením Libuše Jarcovjákové. V roce 2024 absolvovala studijní pobyt Aténách v Řecku v rámci programu Erasmus+. Ve své práci převážně pracuje s analogovou černobílou fotografií. Zachycuje nalezené objekty a detaily z každodenního života, dokumentuje atmosféru koncertů a skrze fotografii vytváří osobní deník.
Její práce byly prezentovány na společných i samostatných výstavách převážně v České republice na různých místech. Mimo jiné v Plzni na Moving Station (Výstava 2, 2023), na kolektivní výstavě Inner Hood (2023) v galerii Jednota v Plzni. Dále v Českých Budějovicích ve Vitrínách Vesmíru (2023) a na festivalu Brutal Assault představila výstavní soubor Burn All Prisons (2025).