Projekt vznikl v období karantény a izolace skrze pandemii COVID-19.V čase s dozvuky izolace a prázdnou povahou chodu dnů v post karanténním prostředí se dostávám do konfIiktu s neúplností tvarů vlastních prožitků. V izolativním prostoru čtyř stěn pokoje a obrazovky skrze kterou je zrpostředkováno moje studium se stávám pasivním aktérem. Toto prostředí bezpochyby pozměnilo moje vnímání reality nebo spíše kontaktu s prožíváním, a vytvořilo větší mezeru mezi mnou a uchopením podmětů zakotvených v materiální skutečnosti. Projekt vzniká z frustrace a silné tendence tuto pasivitu narušit.Kniha se skládá z fotografií, autoportérů a kreseb spojených s momenty aktivního prožitku, přímého narušení restrikcí karantény, nočních toulek do lesů, opakovaného vycházení z domu a izolovaného pití.Zaměřuji se na skutečné, uchopitelné subjekty mého prožívání, na hmotu, na tvar, co stejně jako já kráčí po této zemi. Ve formě knihy s deníkovou povahou tak vzniká dokumentární soubor vedený jistou “touhou po životě”, touhou nikoli něco pouze intelektuálně vstřebat, ale ztělesnit a prožít. Kniha je jakýmsi znovuobjevením těla, svobody, vlastní imaginace a naturalistického prožitku ve světle hmotného světa.

Jakub Pavlík je vizuální umělec pracující primárně s médiem fotografie a tvorbou autorských knih.V současné době studuje v doktorandském programu na Pražské FAMU, kde na katedře fotografie dříve absolvoval i své bakalářské a magisterské studium. Zároveň na FAMU také působí jakožto asistent v ateliéru Imaginativní fotografie u Rudy Prekopa. V jeho tvorbě, zejména v knihách, často dimnuje surová dokumentární forma, která existenciálně začleňuje autora jakožto bezprostřední součást celku projektu a jeho narace, nikoli jen jako objektivního pozorovatele. Jakub zpracovává subjektivní témata s důrazem na vlastní imaginaci a explicitní otevřenost obrazové výpovědi.