ROZ|SPOJENÍPrvní část: SrovnáváníPrvní část výstavy tvoří velké plátno, na němž jsou zobrazena všechna dosud nafocená dvojčata. Jsou cíleně oblečena co nejvíce podobně a stylizována do téměř totožných póz avýrazů. Záměrem je, aby divák neviděl pouze jejich vizuální podobnost na první pohled, ale aby se vyhnul povrchnímu úsudku a byl nucen hledat rozdíly – jemné detaily, které odhalují jejich jedinečnost. Tato sekce zkoumá hranice společné identity a zároveň se ptá, co činí každé z dvojčat unikátním.Druhá část: ProlnutíNa první pohled se vám totiž může zdát, že jde o portrét jedné osoby, ale při detailnějším zkoumání se vám začnou odkrývat jemné rozdíly. Začněte si všímat odlišnosti každého z dvojčat, které má své specifické rysy. Přestože si jsou mnohdy velmi podobná, stále představují dvě odlišné osoby. Prolnutí mezi nimi je nejvíce patrné v jednom oku, které je spojuje, ale zároveň i rozděluje. Tato část výstavy ukazuje, jak vizuální podobnost může skrývat hlubší význam, který nás nutí zaměřit se na detaily a vnímat rozdíly mezi tím, co se na prvnípohled jeví jako totožné.Třetí část: PozornostProměnlivost pozornosti, která se sourozencům dostává, je zde vyjádřena prostřednictvím diptychů. I když jedno dvojče zůstává ve stínu toho druhého, stále vzniká pocit vzájemného propojení. Sourozenci se „rozpojují“ v individualitě, ale jejich „spojení“ přetrvává v drobných detailech.Čtvrtá část: Vlastní identitaNakonec poukazuji na jedinečnost každého dvojčete. Sourozence sice opět vidíme společně, ale jejich pózy a stylizace jsou již odrazem jejich vkusu, osobnosti a charakteru. Tato sekce zdůrazňuje odlišnosti, které se projevují v držení těla, výrazech, oblékání či celkové atmosféře snímku. I přes genetickou a vizuální podobnost má totiž každé dvojče svou vlastní identitu, která si zaslouží být vnímána a oceňována. Tím projekt kompletně uzavírá téma individuality versus spojení, kdy divák může sledovat cestu od vizuálních podobností k plnému pochopení jedinečnosti každé osoby.

Vystudovala jsem střední umělecko-průmyslovou školu Zámečekv Plzni, obor užitá fotografie a média.Fotografování se věnuji již 15 let. Zakládám si na přirozenosti, která se musí prolnout do výsledného snímku a chci, aby z portrétu vždy byly cítit emoce fotografovaných osob. Zaměřuji se převážně na focení portrétů, párů, rodin, módy a spodního prádla, ale věnuji se i focení jídla, produktů, eventů, komerčních zakázek i svateb. Ve své fotografické práci jsem se dlouhodobě věnovala vztahu dvou blízkých bytostí – jejich podobnosti, rozdílům a jemnému napětí mezi samostatností a vzájemným propojením. Východiskem projektu je osobní zkušenost vyrůstání s dvojčetem a opakovaná záměna, která postupně otevírala otázky individuality, srovnávání a toho, zda okolí vůbec rozlišuje mezi dvěma osobami, nebo je vnímá jako jednu. Dvojčata zde nevystupují pouze jako portrétní téma, ale jako prostředek k vizuálnímu zkoumání identity, sdíleného prostoru a hranic mezi „já” a „my”. Projekt se dotýká nejen fyzické podobnosti, ale i situací, v nichž na rozlišení záleží – a naopak těch, kdy je individualita přehlížena.