Dětství, ten prchavý a křehký čas, kdy se vše odehrává v přítomném okamžiku. Je o energii, hrách, smíchu, smutku i tichých okamžicích, které se v mžiku ztrácejí, aby už nikdy znovu nepřišly.Můj dlouhodobý projekt Zlomky dětství začal přirozeně vznikat s narozením prvního syna. Velmi brzy mi však došlo, že mi nejde o pouhý záznam skutečnosti, ale že se postupně snažím vytvářet univerzální vizuální jazyk, který bude srozumitelný pro všechny, ale zároveň bude klást více otázek než odpovědí. V těchto obrazech jsou ukryty příběhy, ve kterých si každý může najít ten svůj — jaký byl nebo mohl být, ať už jako dítě, nebo jako rodič.Při fotografování svých synů jsem však neunikl otázkám. Kdy se z otce stává pozorovatel? A kdy přestává být pozorovatelem, aby chránil to, co vidí? Hranice mezi dokumentaristou a rodičem se rozpíjí stejně jako vzpomínky, které se snažím uchopit.Tyto obrazy jsou připomínkou toho, co v nás často spí: že život nemusí být až tak vážný. Že ho můžeme hrát, stejně jako děti hrají své hry, s nadějí, že v tom okamžiku je všechno, co potřebujeme.

Dokumentární fotograf z Liberce. Ve své tvorbě se zaměřuji na vztah člověka a prostředí, především na vrstvy, které se skrývají pod povrchem městského prostoru — stopy času, rozhodnutí a přítomnosti i nepřítomnosti.Fotografie je pro mě způsob, jak trpělivě hledat souvislosti a významy mimo samotný okamžik. Přitahují mě místa, která nesou určitou míru ticha, napětí nebo nejednoznačnosti.Moji práci formují jak zkušenosti z dlouhodobého pohybu v krajině, tak každodenní kontakt s proměňujícím se městem. Aktuálně studuji na Institutu tvůrčí fotografie v Opavě, kde dále rozvíjím svůj vizuální jazyk a přístup k dokumentární tvorbě.