Mám rád nedokončenost.
Poznámky, deníky, skicy.
Mám rád unrealiesed covers a vystřižené scény.
Druhé místo, semifinalisty a nosiče vody.
Mám rád provázanost.

Výstava Blending fotografa Dušana Tománka – výrazné osobnosti střední generace, jehož tvorba osciluje mezi užitou a volnou fotografií – mapuje autorovu práci od roku 2004 až po současnost.
Zachycuje atmosféru hudebních festivalů, stejně jako sklepy metalových fanoušků, nedostavěné kostely, domy bez fasád, náboženskou symboliku v jakékoliv podobě nebo zbytky letadla MIG23 bez křídel a trupu. To vše narušují zvětšeniny portrétů, studií a pokusů. Na úvodní stěně Tománek záměrně ukazuje fotogarfii talíře s chlebem, obyčejnost a dojem prvoplánových snapshotů, které znejišťují diváka, uvnitř galerie vystřídá zkušený a uvědomnělý náhled na snad až banální situace odehrávající se kolem samotného autora. Něco mezi cirkusem a prázninovým kempem.

Tománkova tvorba není pouze uměleckým experimentem, ale také výpovědí o současném světě, jeho fragilitě a zranitelnosti. Navazuje na scénu 90. let a vytváří výbušnou laboratorní směs postmoderního koktejlu.

Důležitým aspektem jeho práce je schopnost kombinovat dokumentární přesnost s poetickou i kritickou výpovědí, čímž vytváří silné a často provokativní vizuální obrazy. Tománkův rukopis je nezaměnitelný: blesk, který na vteřinu nemilosrdně osvítí skutečnost. Plachost i rebelství. Fotografie jako stopy nedokonalosti. Soužití kontrastů. Vizuální mixtape.