„STÁLE SE NACHÁZÍM NA DŮLEŽITÉM ROZCESTÍ, MUSÍM SI VYBRAT, KUDY SE VYDAT A KAM PATŘÍM.“

Možná asi nejvíce symbolická věta pro výstavu s názvem Voda hučí, bory šumí, fotografa Hiepa Duong Chi, který snad právě proto, že vyrůstal v české kotlině, hledá aspekty svých vlastních vietnamských kořenů.
S nadhledem komentuje každodennost a zároveň kulturní odlišnost, dotýká se témat jako je identita mladých Vietnamců, s lehkostí jemu vlastní zesměšňuje každodenní xenofobii v české společnosti a pohrává si s tématem české národní hrdosti. Ve stejné chvíli vytváří napětí mezi vietnamskými zvyky a zavedenými klišé. Prostorovou instalaci vytváří pomocí větví, které používá jako metaforu pro název vietnamské komunity. Přidává zářivě svítící neon OPEN, typický pro každou večerku. Na úvodní pozvánce portrétuje vietnamskou ženu v tradičním vietnamském pohřebním oděvu s modrým nebem a poletujícími obláčky.